Profit: Podnikání mi dalo svobodu

Jan Šafránek (37) od roku 2013 působí jako finanční poradce ve společnosti Partners, brzy se stane jejím VIP poradcem. Předtím pracoval 14 let v bankovnictví. Začínal v Živnostenské bance, poté se stal privátním bankéřem v UniCredit Bank a BAWAG. Od roku 2008 působil jako brand manager v LBBW, o dva roky později v Raiffeisenenbank.

 

Jaký byl váš kariérní start? Vybral jste si finance cíleně, nebo to byla náhoda?

Byla to úplná náhoda. Předtím jsem si nikdy neuměl představit, že bych mohl působit ve financích, natož v nich být jakkoli úspěšný. Matematika zrovna nepatřila mezi moje oblíbené předměty… Na gymnáziu jsem pod vlivem rodičů původně směřoval do zdravotnictví. Maminka je lékařkou, proto jsem začal v Praze studovat lékařskou fakultu, ale po roce jsem zjistil, že to je omyl. Ne že by mě studium nebavilo – z anatomie si pamatuji to samé co moje manželka, která je lékařkou – nicméně jsem se utvrdil v tom, že nejsem studijní typ. K velké nevoli celé rodiny jsem studium ukončil a začal si hledat práci. Tenkrát jsem měl naivní představu, že nejvíc peněz si můžu vydělat tam, kde je lidé ukládají. Přes inzerát jsem zkusil ohromit personalisty v Živnostenské bance. Povedlo se a nastoupil jsem jako přepážkový pracovník.

 

Jak jste v bance začínal?

Tehdy jsem v Živnobance razítkoval příkazy k úhradě a kontroloval, jestli souhlasí podpisy klientů. V podstatě to byla práce dost podobná té na poště. Dnes to vypadá téměř absurdně, ale internetové bankovnictví bylo v té době v plenkách. Lidé byli zvyklí chodit si vše vyřizovat do banky, stále jsem měl co na práci. Brzy jsem se ale začal nudit, práce mě nenaplňovala, proto jsem dělal věci nad rámec svých pracovních úkolů. Doufal jsem, že si toho někdo všimne a povýším. A povedlo se. Po třech měsících razítkování příkazů mě vybrali do pozice bankéře a po dalším půlroce jsem se stal bankéřem pro privátní klientelu. Tam už jsem nějaký čas setrval, musel jsem se toho hodně naučit.

 

Dělat víc, než musíte, se vám tedy vyplácelo?

Vlastně ne jednou, ale po celou moji kariéru si mě vždy někdo všiml a umožnil mi růst. Ale nebylo to zadarmo. Vždy jsem dělal víc, než se očekávalo. Dostal jsem tak ale příležitost jít o příčku výš, aniž bych splňoval striktní kritéria pro danou pozici. Nikdy mi nechybělo nadšení a schopnost učit se. Poté, co jsem výběrové řízení vyhrál, jsem dal veškerou svoji energii do toho, abych se vše v krátkém čase naučil a svoji pozici obhájil.

 

Jaká byla vaše další cesta z pozice privátního bankéře?

Přibližně po šesti letech, kdy jsem si hodně věcí vyzkoušel na vlastní kůži, jsem se ve svých 27 letech stal ředitelem pobočky. Konečně jsem byl v pozici, kdy jsem mohl své zkušenosti předávat dál. A to mě naplňovalo. Snažil jsem se vést lidi příkladem. Nikdy jsem neseděl ve své kanceláři, byl jsem s lidmi a předával jim to, co jsem se sám naučil. To je podle mě správná cesta, jak získat přirozenou autoritu. A myslím, že se mi dařilo. Po celou dobu neodešel z mých týmů ani jeden člověk. To jsem rád, protože tak vznikla přátelství, která trvají dodnes.

 

Nakonec jste se ale rozhodl bankovní svět opustit, vydal jste se do nejistoty a začal jste podnikat ve finančním poradenství. Co vás přesvědčilo, abyste udělal krok do neznáma?

V bankovnictví jsem strávil necelých 14 let. Když jsem začínal, měla práce v bance v mých očích obrovskou prestiž. Asi to bylo dáno také prostředím, Živnostenská banka tehdy sídlila na pražských Příkopech. Uvnitř byla nádherně vyzdobená bankovní hala, setkával jsem se se spoustou zajímavých klientů a s jejich příběhy. Spolupracovníci a vedoucí byli výborní, to vše pro mě tvořilo kompaktní obrázek dokonalého pracovního místa. Během let se ale vše dramaticky změnilo a změnil jsem se i já sám. Z naivního kluka z maloměsta s neukončeným vysokoškolským vzděláním jsem se stal ředitelem bankovní pobočky, a mohl jsem tak mít příznivý vliv na osudy lidí kolem. Změnila se také doba. Začal jsem silněji vnímat tlak na obchodní výsledky. Lidé se najednou stali jen nástrojem k prodeji produktů. To se pro mě jako pro rozvojového manažera, který chtěl pracovat hlavně na úspěchu svých lidí, stalo neslučitelné s mými představami.

 

Proč jste se rozhodl vykročit právě cestou finančního poradenství?

Stejně tak, jako mě do bankovnictví dostala náhoda a asi i jakási podvědomá potřeba, jsem se rozhodl využít příležitost v poradenství. Šlo o náhodu, za kterou stála moje manželka. Kamarádila s manželkou mého současného obchodního partnera. Dohromady nás daly naše ženy a já jí za to budu do konce života vděčný. Doslova mi tím změnila život. Oceňuji, že mohu říci klientovi „ne“, když vidím, že dělá chybu. To je osvobozující pocit. V bance to není možné. Máte plány, za jejichž splnění jste hodnocen, a nakonec jste rád, pokud klient na pobočku vůbec přijde a vy ho můžete zkoušet lákat, aby něco koupil.

 

Postavil jste se na vlastní nohy. Znamenalo to krok do nejistoty?

Nenazval bych to obdobím nejistoty. Sice jsem přesně nevěděl, do čeho jdu, co mě čeká, ale měl jsem dvě obrovské jistoty, na které jsem se mohl spolehnout. Sám sebe – své zkušenosti, znalosti, ochotu učit se a touhu uspět. A také svoji manželku, která mi v začátcích byla neskutečnou oporou a je jí doteď. Jestli platí rčení „Za každým úspěšným mužem stojí ještě úspěšnější žena“, tak v mém případě tomu tak přesně je.

 

Co říkalo změně vaše okolí?

Vnímalo ji různě. Většina lidí z bankovnictví mi přála úspěch a drželi mi palce, když jsem za nimi se svým nápadem přišel. I když sami sebe si v mé roli asi nedokážou představit. A přitom jde jen o to, udělat ten první krok. Ale byli a jsou lidé, kteří mi nepřejí nebo mají různé své domněnky, proč jsem do toho šel. Nemám jim to za zlé. Třeba si také najdou v budoucnu svoji cestu, která je bude naplňovat a umožní jim realizovat se.

 

S čím bylo nejtěžší se poprat?

Nejtěžší změnou, kterou jsem musel zvládnout, byla změna mého myšlení. Tedy přeměnit zaměstnanecké myšlení, kdy je o vás postaráno od a do zet a vlastně nemusíte na nic myslet. U podnikatele je to přesně naopak. Najednou je před vámi jen prázdný diář a vy. S tím se podle mě musí vypořádat každý začínající podnikatel.

 

Jak jste si hledal klienty?

To byla opravdu výzva. Měl jsem novou roli, nové myšlenky a vize a chtěl jsem je prezentovat lidem, kteří byli před pár měsíci mými kolegy v bance. Leckdy to byla absurdní situace, protože jsme oba seděli na druhé straně barikády. Oni coby zastánci klasického bankovního systému a já jako zástupce nové formy poradenství. Často to vedlo k velmi zajímavým, až vyhroceným debatám. Ale po určitém počtu schůzek jsem nakonec získal důvěru prvních klientů. Opět mi pomohla vůle dokázat to sám sobě. Překonal jsem 80 schůzek, na jejichž konci jsem slyšel „ne“, než přišla první schůzka, kdy padlo „ano, budeme spolupracovat“. Tenkrát jsem to cítil jako obrovské zadostiučinění.

 

To muselo být frustrující vydržet tolik odmítnutí.

Kromě víry v sebe sama mi také pomohly vzory, které jsem viděl kolem sebe v podnikání. Nikdy předtím jsem nepociťoval tak silnou potřebu inspirovat se jako v podnikatelské činnosti. I v zaměstnání jsem měl skvělé šéfy, ale nejvíce mi dali moji kolegové a partneři v rámci firmy. V začátcích jsem oceňoval hlavně podporu svého obchodního partnera. Mohl jsem s ním sdílet své zkušenosti, a když se vyskytl problém, dal mi otevřený pohled na věc. To mi pomáhá dodnes.

 

Většina lidí má pocit, že si peníze umí spravovat sama. Co je přesvědčí, aby je svěřili vám?

Ano, to je časté téma. Daří se mi ale vysvětlit, že stejně tak, jako potřebují profesionála na zdravotní péči nebo právní služby, vyplatí se jim i na finance. Sám mám také svého finančního poradce, protože k sobě nedokážu být ve financích objektivní. Své podnikání hodně stavím na lidských hodnotách, jedině tak jsem totiž schopen navodit důvěru mezi dvěma lidmi a tím i fungující obchodní vztah. Jen pokud do toho dáte srdce a kus sebe, může to oboustranně fungovat. A platí to při budování týmu i při spolupráci s klienty. Brzy bych se měl stát VIP poradcem, který má dostatečné zkušenosti, aby se mohl věnovat bonitním klientům. U mladších třicátníků, jimiž jsou často manažeři a podnikatelé, to znamená zaměřit se hlavně na budování majetku a jeho správu, u starších cílíme spíše na přípravu na důchod a investování. Finanční poradce je pro klienty především finančním průvodcem jejich životem, jde o dlouhodobý vztah.

 

V čem vidíte naplnění své práce?

Čím déle podnikám, tím víc cítím smysl toho, co dělám. Naplňuje mě, když vidím výsledky partnerství a vzájemné důvěry s mými klienty, které jsou vždy patrné až po určitém čase.

 

Splnil jste si už některé podnikatelské plány?

Řadu z nich jsem si už splnil, třeba fakt, že jsem se stal tím, kým jsem chtěl být. A teď se mi začínají plnit i ostatní cíle. Důležitější ale pro mě je, že si laťku svých cílů neustále posouvám a to mě žene dopředu. Podnikání mi přineslo svobodu. Mohu dělat, co chci, s kým chci a kde chci. Diář si plním schůzkami se zajímavými lidmi, kteří mě dokážou obohatit svými životními příběhy a inspirovat.

 

A čeho chcete dosáhnout?

Od začátku věřím své vizi, že lidé se více začnou zajímat o to, co se s jejich penězi děje, že jim to nebude lhostejné. Pak je otázkou času, kdy buď generace mých vrstevníků, anebo ta nastupující začne vnímat naši službu jako samozřejmou. S tím souvisí i regulace finančního trhu a pravidel podnikání v našem oboru, která je nyní v Poslanecké sněmovně. Až se všechny tyto dobré věci podaří dotáhnout a do poradenství proniknou jen špičkoví lidé, bude Česko na dobré cestě, jak navázat na prosperitu první republiky.

 

Zdroj: https://profit.finance.cz/474068-podnikani-mi-dalo-svobodu/


Získejte více informací

Výše zadané osobní údaje využijeme za účelem Vašeho kontaktování a poskytnutí rady, a to ve lhůtě 3 měsíců od odeslání osobních údajů. Více informací o zpracování osobních údajů našich klientů (včetně potenciálních) naleznete zde.

Sdílet stránku

Máte vypnutý javascript. Pro správné fungování stránek je třeba jej povolit.