Dávat si šest set korun na penzi? Malé roztomilé kničemu

 

"Ano, jsou tu lidé, kteří se opravdu na stáří sami zajistit nemůžou, ale je tu mnohem víc lidí, kteří na to mají, a neřeší to. Těm musíme otevřít oči,“ říká výkonný ředitel finančněporadenské společnosti Partners Michal Špaňár v rozhovoru.

 

 

 

Nezdá se vám, že všichni už zkusili „komunikovat“ všechno všemi možnými způsoby? Že už je rybníček vylovený?

Není. Pokud je v České republice průměrný příspěvek na penzi šest set korun, tak je rybník pořád plný ryb. Šest set korun je přece takové malé roztomilé „kničemu“. Samozřejmě lepší než nic, ale v penzi s takovou úsporou zkrátka nevyžijete. Průměrný zůstatek na penzijním připojištění je nějakých šedesát tisíc korun. To vystačí zhruba na lepší pohřeb. Mým úkolem bude společně s kolegy lidem otvírat lidem oči.

Nepřijde vám ale, že kvůli vysokému daňovému zatížení, povinným odvodům a dalším mandatorním výdajům už zkrátka lidem nezbývají peníze?

To si nemyslím. Kdekoliv po světě vždycky platí, že ať už máte plat jakkoliv vysoký, vždycky vám na konci měsíce stovka chybí. Lidé jsou, pokud přijde na ospravedlňování utrácení, velmi kreativní. Klíčové je zamyslet se, zda je cesta, kterou jsem zvolil právě já, ta správná. Jestli bych raději neměl a nemohl utrácet za něco s vyšší přidanou hodnotou. Průměrná rodina měsíčně prošustruje za mobilní telefony zhruba patnáct set korun dva tisíce, a to nepočítám nové dotykáče, které jsou samozřejmě nezbytnou nutností, protože ty staré už prostě mají malou úhlopříčku. Kdyby lidé tyhle peníze odkládali každý měsíc bokem, tak je to skoro čtyřikrát víc, než kolik si spoří táta na penzi. Tohle je samozřejmě extrémní případ, volat se musí. Důležité je ale zamyslet se, jestli vám všechny ty prožvaněné hodiny stojí za to, že budete v penzi třít bídu. Já si myslím, že ne. Jiný příklad – pokud si každý měsíc odpustíte jeden rodinný oběd nebo kino, jste opět na slušné měsíční úložce na penzi. Chce to jen zodpovědnost a sebekontrolu. Ano, jsou tu lidé, kteří na to opravdu nemají, ale je tu mnohem víc lidí, kteří na to mají, a neřeší to.

Čím to?

Tihle lidé vycházejí z úplně špatných předpokladů. Myslí si, že důchod je pět let a pak hřbitov. Není. Je to třicet let. Myslí si, že důchod je krátký a stejně ho stráví někde v nemocnici nebo v léčebně dlouhodobě nemocných, takže peníze nepotřebují. Je řada věcí, které prostě budou potřebovat, i kdyby žili sebeskromněji. Neuvědomují si, jak je ponižující prosit vlastní děti o peníze nebo čekat na – čím dál menší – důchod. To je také špatně. Život v penzi dnes může být velmi aktivní. Zase se stačí podívat na západ.

Stavebko a garantovanépenzijko, dnes tedy transformované fondy třetího pilíře, má přitom doma skoro každý.

Bohužel. Přitom jsou oba produkty vlastně k ničemu. Nechci se nikoho dotknout, ale jedno dvě procenta návratnosti jsou slabota, vždyť to ani neporazí inflaci. Přitom ve stavebním spoření je dnes zaparkováno zhruba čtyři sta miliard korun. A tyhle peníze tam pracují jen zcela minimálně. Stavební spořitelny to samozřejmě vidí trochu jinak. (smích) O obrovských sumách na běžných účtech raději nemluvit. Neříkejte mi, že to není žádná příležitost a že lidé nemají peníze. Příležitosti tu jsou a mnozí lidé peníze očividně mají. Investování – a bohužel především to do podílových fondů – u nás ale zdiskreditovala kuponová privatizace a negativní image se bohužel zlepšuje jen pomalu. Kolektivní investování je přitom jednou z nejbezpečnějších forem investování.

 

Více informací čtěte zde.


Martin Vlnas, šéfredaktor webu penize.cz


Získejte více informací

Výše zadané osobní údaje využijeme za účelem Vašeho kontaktování a poskytnutí rady, a to ve lhůtě 3 měsíců od odeslání osobních údajů. Více informací o zpracování osobních údajů našich klientů (včetně potenciálních) naleznete zde.

Sdílet stránku

Máte vypnutý javascript. Pro správné fungování stránek je třeba jej povolit.