Hrst čísel k (ne)udržitelnosti prvního pilíře

 

Letos narozené děti bude čekat důchod až v 73 letech. Člověk, který v roce 2013 dosáhne 30 let, bude odcházet do důchodu v 68 letech.

 

 

Státní důchod má jednoduchou konstrukci: co se vybere na příspěvcích těch, kteří nyní vydělávají, tedy na sociálním pojištění, se používá na výplatu penzí současných důchodců. Dřív býval jiný poměr ekonomicky aktivních přispěvatelů na straně jedné a důchodců na straně druhé, existovaly dokonce i přebytky. To je ale dávno minulost, populace zestárla. Dnes prakticky vyplácíme víc, než vybereme.

Ten, kdo dnes platí, tahá za kratší konec provazu. Může jen doufat, že až sám bude starý, najde se dost lidí, kteří budou na důchody pro jeho generaci vydělávat. V podstatě jde o Ponziho systém, finanční letadlo, kdy na výplaty těch, kteří jsou v systému déle, přispívají noví členové. V klasickém letadle ale vždycky přijde ten okamžik, kdy nově přispívající dojdou a na výplaty těch kteří přišli v posledních vlnách, už nebude.

Takový je ostatně s nejvyšší pravděpodobností scénář vývoje českých penzí: V důchodové hře už noví plátci přestávají stačit na uspokojení požadavků těch, kteří do letadla nastoupili dřív.

Dnes na každého důchodce „vydělává“ zhruba 2,11 pracujícího. V horizontu třiceti let to podle modelů může vypadat tak, že jeden pracující bude živit a šatit a platit nájem jednoho důchodce.

V ČEM CHYBUJÍ KALKULAČKY

Kolik tedy dostanu od státu, až půjdu do důchodu? Každý by chtěl znát odpověď. Ta ale není vůbec jednoduchá. I když je český průběžný systém jeden z nejméně zadlužených v Evropě, je zároveň jedním z nejvíce mezigeneračně solidárních: na své důchodce momentálně odvádíme desítky procent z peněz, které vyděláme.

„Je velmi těžké odhadnout, jaké budou důchody za třicet čtyřicet let. Kalkulačky a výpočty, které jsou dnes k dispozici, se dopouštějí jedné zásadní chyby: počítají s nereálnou variantou, že důchody zůstanou stejné jako dnes. Tedy bez ohledu na inflaci a snižující se počet daňových poplatníků ‚sponzorujících‘ první pilíř,“ poukazuje Petr Borkovec, generální ředitel finančněporadenské společnosti Partners.

Dnes činí náhradový poměr (tedy poměr výše příjmu k výši penze) zhruba 53 procent čisté mzdy. Jeho výše však není, při snižování či alespoň zachování výše státního dluhu, dlouhodobě udržitelná. Aby se zabránilo dalšímu zadlužování, musel by se náhradový poměr snížit přibližně na 35 procent v roce 2030 a 25 procent v roce 2050.

Další variantou vedoucí k zabránění zadlužování je zvýšení odvodů na důchodové pojištění z dnešních 28 procent hrubé mzdy. S velkou pravděpodobností je třeba se na postupné zvyšování odvodů na důchodové pojištění připravit. Další z možností je využít pro financování důchodů jiných daní. Což ovšem při stavu a úrovni správy státního rozpočtu lze očekávat jen stěží.

Více informací naleznete na webu penize.cz zde.

Viola Baštýřová, tisková mluvčí společnosti Partners Financial Services, a.s.

 

 

 

 


Získejte více informací

Výše zadané osobní údaje využijeme za účelem Vašeho kontaktování a poskytnutí rady, a to ve lhůtě 3 měsíců od odeslání osobních údajů. Více informací o zpracování osobních údajů našich klientů (včetně potenciálních) naleznete zde.

Sdílet stránku

Máte vypnutý javascript. Pro správné fungování stránek je třeba jej povolit.