Děti bez rodičů drtí dluhy

 

Martinovi bylo sedm, když jel s mámou tramvají a revizor je chytil bez jízdenky. Dnes jedenáctiletý chlapec žije v dětském domově a má na krku exekuce na téměř sedmdesát tisíc. Jeho případ není ojedinělý. Jak v Česku exekuční mašinérie drtí děti, které vyrůstají bez rodičů a svých trablí mají i beztak dost?

 

 

Dluh vznikl ze čtyř černých jízd v době, kdy chlapec ještě žil u své matky.V odůvodnění jednoho z rozsudků mimo jiné stojí: žalovaný se při přepravní kontrole neprokázal platným dokladem o zaplacení jízdného, jeho totožnost byla zjištěna z občanského průkazu matky.

Selský rozum bije na poplach, čeští soudci nehnou brvou. Pohledávku dopravnímu podniku přiklepnou – a ten už nechá exekutory dělat jejich práci.

Šťastnější než jiní

„Soudce vůbec nezarazí, že jde o dítě a že mu v době, kdy jelo načerno, bylo sedm let. Zajímalo by mě, co má dítě dělat, když s ním matka nastupuje do tramvaje – jestli má podle názoru soudu povinnost nutit matku, aby mu koupila jízdenku, a co má dělat, když za něj matka jízdné zkrátka nezaplatí,“ ptá se advokátka Alena Vlachová, která rozjela projekt Děti bez dluhů, v rámci kterého se snaží dětem, jako je Martin, pomoct.

Martin měl větší štěstí než ostatní: na jeho dluh se přišlo včas, jinak mohl nepozorovaně růst až do jeho dospělosti. V dětském domově, kde Martin žije, nešlo o první případ. „Vedení domova se proto začalo u dopravního podniku zajímat, zda u něj nemají dluhy i jiné děti. A tak se složitým zjišťováním a po řadě peripetií přišlo i na Martinovy exekuce,“ vysvětluje Alena Vlachová.

Často se stává, že se děti o dluhu dozvědí, až když z dětského domova na prahu dospělosti odcházejí. „Většina z nich totiž má trvalé bydliště pořád u rodičů, i když s nimi nežijí. A soud posílá veškerou korespondenci tam. Když se chce o dluhu dítěte něco dozvědět dětský domov, tak ho obvykle odbydou s tím, že není účastníkem řízení. Takže je to začarovaný kruh,“ říká advokátka.

Bez možnosti volby

Jedenáctiletému chlapci běží exekuční řízení. Exekutor však zatím nebere – nemá totiž co. Alena Vlachová se snaží s plzeňským dopravním podnikem vyjednat, aby Martinovi dluh prominul. U některých dětí se jí to podařilo, jinde musela „přistoupit k právním krokům“.

Zastupuje také tři sestry z Pardubic. Každá z nich má šedesátitisícovou exekuci za černé jízdy z doby, kdy ještě žily u rodičů. Dopravní podnik prodal pohledávky společnosti, která na dívky poslala exekutora. Nejstarší z nich už bylo osmnáct. I když stále studuje střední školu, z dětského domova už odešla. Vzali si ji k sobě rodiče její kamarádky a nechali ji bydlet v jejich bytě. A téměř doslova se naplnilo rčení pro dobrotu na žebrotu. „Přišel k nim exekutor a začal oblepovat věci. I když ta dívka samozřejmě vůbec žádný majetek nemá,“ popisuje právnička.

„Ta děvčata neměla na výběr. Neutratila peníze na jízdenku za něco jiného – jako to udělá spousta dětí z běžných rodin. Musely do školy a na cestu neměly. Tohle jsou děti, které doma nedostaly ani najíst nebo ani neměly kde bydlet, a proto je soudy později umístily do dětského domova,“ vysvětluje Alena Vlachová.

 

Proč soudy nerespektují zákony?

Jaký je průlomový rozsudek?

Čtěte dál.

 

Petra Dlouhá, Peníze.cz


Získejte více informací

Výše zadané osobní údaje využijeme za účelem Vašeho kontaktování a poskytnutí rady, a to ve lhůtě 3 měsíců od odeslání osobních údajů. Více informací o zpracování osobních údajů našich klientů (včetně potenciálních) naleznete zde.

Sdílet stránku

Máte vypnutý javascript. Pro správné fungování stránek je třeba jej povolit.