David Marek, hlavní ekonom Patria Finance
Schválením rozpočtu politici nastoupili cestu prudkých výkyvů a bolestných kroků v budoucnosti, které negativně postihnou celou společnost. Je pak jen otázkou času, kdy Česku začne erodovat jeho rating a důvěra investorů. Jaká je cena za nezodpovědnost? Například v Řecku, kterému byl kvůli obrovskému schodku snížen rating, se výnosová křivka státních dluhopisů zvýšila o 150 bazických bodů. Pokud by totéž následovalo při snížení ratingu českých státních dluhopisů, zvýšily by se úroky placené z veřejného dluhu ročně o 20 miliard korun. Tolik může stát český populismus.
Petr Dufek, analytik ČSOB
Česko nyní bude doplácet na to, že i v dobách, kdy ekonomika rekordně rostla, stát hospodařil v červených číslech. Za tři roky – včetně toho příštího – se nahromadí nový dluh v hodnotě přesahující 450 miliard korun. To rozhodně není nic pozitivního ani odůvodnitelného. Stát si zvykl na dluh financovat svůj běžný provoz i část sociálních dávek. Česko má sice oproti Řecku a Maďarsku jednu výhodu, a sice relativně nízký dluh. Když se však podíváme na vývoj v čase, tak se i tato výhoda postupně vyčerpává.
Pavel Kohout, ředitel pro strategii společnosti Partners
Hrozba „maďarského“ scénáře se opět o krok přiblížila. Výdaje rozpočtu jsou chybně strukturované a orientované pouze na populistické nakupování hlasů. Budoucí důsledky jsou zřejmé – zvyšování úrokových sazeb, vytlačování soukromých investic státními dluhopisy, zpomalení růstu a tak dále. Ven existuje jediná cesta – snižovat výdaje. To zahrnuje rozumnější sociální politiku, ale také boj proti korupci a předraženým státním zakázkám.
Pavel Sobíšek, analytik UniCredit Bank
Přístup poslanců je krajně nezodpovědný. Jednak vydávají další nekryté peníze a zadlužují zemi, jednak ubírají prostředky na investice ve prospěch spotřeby. Obojí znamená oddálení nutného utažení opasku. Zjednodušeně řečeno – přidání deseti miliard zájmovým skupinám v roce 2010 bude znamenat ubrání 30 miliard o rok později.
11. 12. 2009, Týden