Zažil jsem už pár přijímacích rozhovorů – na obou stranách. Na straně zaměstnavatele jich bylo více. Kromě toho vím i něco o „přijímacích technikách“ mých bývalých šéfů. Některé z nich stojí za zmínku.
Když jsem pracoval v analytickém oddělení
PPF, vídal jsem docela často nové adepty. Potenciální nový analytik byl
nejprve podroben testu. Úkolem bylo zjistit, zda ovládá řemeslnou část
věci, především finanční matematiku. Test nebyl jednoduchý, vyžádal si
několik hodin. Pokud byl adept shledán nadějným, přišla na řadu ústní
část: „V životopise uvádíte, že se zajímáte o finance.
Výborně.
Takže mi prosím řekněte svůj názor na vývoj akciového indexu Dow
Jones v poslední době.“ Namísto indexu Dow Jones se otázka mohla
týkat například změny úrokových sazeb Českou národní bankou nebo
čehokoli jiného. Můj někdejší šéf Václav se vždy divil, jak je
možné, že lidé s údajným zájmem o finance velmi často nejsou
schopni sdělit nic rozumného ohledně poměrně banálních a nepříliš
specializovaných finančních témat. Mnohdy neměli ani tušení
o vývoji akcií nebo úrokových sazeb, a pokud ano, bylo obtížně
vydolovat nějaký názor.
Tuto otázku nyní sám často používám při rozhovoru s adepty na práci finančního poradce. Procento odpovědí typu „víte, já nemám čas sledovat zprávy“ je šokující. To mě vždycky dostane: jak je možné tvrdit, že se zajímám o finance a nebýt přitom schopen uvést ani jednu důležitou finančně-ekonomickou zprávu za poslední týden!?
Je jasné, že životnost kandidátů s podobně schizofrenním přístupem není příliš vysoká. Dotaz na poslední zprávy v oblasti financí nebyl jediným Václavovým „trikem“. Když totiž kandidát úspěšně prošel pohovorem o aktuálním vývoji v oboru, přišla poslední část, mnohdy rozhodující. Zhruba ji lze charakterizovat asi takto: „Výborně. Jsem s vámi spokojený. Máte ještě chvilku čas? Skvělé. Co jste říkal tomu, jak Sparta hrála se Sigmou Olomouc?“ Účelem zdánlivě nezávazného hovoru o fotbale bylo zjistit, zda uchazeč projevuje o něco živý zájem. Zda je schopný se pro něco nadchnout. Zájem o fotbal přitom nebyl absolutní nutností, hlavní bylo, aby kandidát měl pro něco nadšení – pro historii dvacátého století, cestování, asijskou kuchyni… Opravdu schopný a inteligentní člověk musí pro něco hořet. Musí projevovat pro něco vášeň. Samozřejmě, kromě profesionálních zájmů uvedených v životopise.
S přibývajícími lety a zkušenostmi se stále více přikláním k názoru, že skutečně vynikající pracovníci – inteligentní lidé s rozhledem, vzděláním a tvořivým myšlením – se poznají podle hlubokého zájmu o vlastní obor, ale také o něco víc. A každý další rozhovor s novými zájemci o práci ve financích mě v tom utvrzuje.
Pavel Kohout
je ředitelem pro strategii společnosti Partners. Dříve pracoval pro PPF investiční společnost, a. s., Komero s. r. o., ING Investment Management, a. s., a PPF, a. s. Byl členem sboru poradců ministra financí Bohumila Sobotky a členem konzultačního týmu Vlastimila Tlustého. Patří také mezi zakladatele Institutu pro politiku a ekonomiku.
10. 5. 2010, HR Forum