Ekonom: Petr Borkovec - muž, který umí vycítit příležitost

Petr Borkovec vybudoval finančně poradenskou společnost Partners s miliardovým obratem. Jak toho dosáhl? Jeho otevřenou výpověď ze světa financí si přečtěte v aktuálním čísle nejčtenějšího ekonomického časopisu Ekonom.

 Petr Borkovec

Vyrůstal na brněnském sídlišti v rodině automechanika a prodavačky, což samozřejmě vzbuzuje odvěkou otázku, jak dalece člověka determinuje prostředí. „Rodiče nebyli moc ambiciózní,“ přiznává. „Kromě pracovitosti mě ale hodně vedli ke škole, kde jsem měl velké štěstí na učitelky. Díky nim mě začala bavit matematika.“

Možná se ale projevily i geny. Židovská rodina Landauových, ze které pochází Borkovcova maminka, byla totiž kdysi obchodně velmi zdatná. Strýc, který později před komunisty utekl do Švédska, navíc v roce 1987 desetiletému klukovi poslal peníze na počítač Commodore. V socialistickém Československu to bylo doslova pohádkové zjevení. Možná i proto o pár let později rodiče dnešnímu finančníkovi koupili jedno z prvních PC. Na rodinné poměry to sice bylo velmi vysoké vydání, ale zároveň i skvělá investice. Jen to tehdy ještě nikdo nevěděl.

Taky byste čekali, že puberťákovi přiroste zadek k židli u hloupých počítačových her? Jenže to bylo přesně naopak. Pokud si totiž chtěl PC vylepšovat a kupovat si hry, musel začít chodit na brigády. Naučil se tím pracovitosti a finanční soběstačnosti.

Počítač Borkovce zároveň zbavil strachu z techniky. Tehdejší hry totiž často moc nefungovaly a „mašinu“ jim bylo třeba různě přizpůsobovat. „Pokud jsem chtěl hrát, musel jsem hledat řešení nejrůznějších problémů,“ vzpomíná. „Přetaktovávat počítač, ovládat jeho základní funkce, naučit se pracovat s formáty RAR a ZIP, ve kterých se na disketách hry dodávaly…“

Pro většinu rodičů jsou počítačové hry jen ztrátou času, respektive bezduchým násilím. Borkovec nejraději hrával „hry na hrdiny“, kterým se říká Dungeons & Dragons (D&D). Hráči si při nich vytvářejí fiktivní postavy, které prožívají nejrůznější dobrodružství. Mladíka to přivedlo k nutnosti taktizovat a promyšleně vytvářet virtuální prostředí. Zažíval radost z budování, což v něm posilovalo aktivní přístup ke světu. Všechno tedy bylo přesně naopak, než bychom u počítačových her předpokládali. „Hry byly jedním z mých největších motivátorů,“ shrnuje Borkovec. Slast něco vytvářet v něm zůstala dodnes, i když už jí dává průchod při podnikání.

Po obchodní akademii studoval Provozně-ekonomickou fakultu brněnské Mendelovy univerzity a o prázdninách jezdil do Skotska brigádničit sběrem jahod a malin. Místo aby vydělané peníze propil jako jeho vrstevníci, kupoval si anglické příručky o investování a o kapitálových trzích. „Toužil jsem po odborných znalostech a měl jsem ctižádost být vzdělanější než ostatní,“ vzpomíná. „Ekonomické studie jsem četl se stejným nadšením jako kdysi foglarovky. V duchu jsem ale viděl i Richarda Gera ve filmu Pretty Woman v roli finančníka Edwarda Lewise.“

Každý týden k zubaři

Naivní studentské sny se měly brzy zhmotnit. V říjnu 2001 Borkovec nastoupil do německé finančněporadenské firmy OVB Allfinanz. Základem jeho kariéry bylo poprat se s mindráky. Od puberty trpěl silným a bolestivým akné, a navíc byl i uzavřený. „Nerad jsem se seznamoval s lidmi,“ říká muž, pro kterého jsou komunikační dovednosti základem podnikání. „Dodnes mám rád samotu. S ostýchavostí jsem se už naučil pracovat, ale vnitřní strachy si v sobě nosím pořád…“

Právě silná motivace a sebeovládání jsou na Borkovcově příběhu asi to vůbec nejzajímavější. Na jedné straně stála vnitřní nejistota, na straně druhé obrovská touha prosadit se ve finančním poradenství. Ze začátku to prý bylo strašné. Stoprocentně věřil v to, co dělá. Nabízel služby, kterým do hloubky rozuměl a které dávaly smysl. Jenže s nimi musel mezi lidi, což v něm prý vzbuzovalo podobné pocity jako návštěva zubaře. Ale zatímco většina z nás jde s křečovitě sevřenými útrobami k zubaři jednou ročně, on to zažíval každý týden. „Neustále jsem musel vylézat z ulity,“ vzpomíná. „Mou nejhorší noční můrou bylo telefonování klientům. Abych nebyl nervózní, vždycky jsem si předem napsal na papírek, co chci tomu cizímu člověku říct.“

Důležitým zdrojem motivace pro něj byla snaha dokázat jak sám sobě, tak i svému okolí, že na to „má“ – přesto (nebo právě proto), že si z něj kvůli ostýchavosti řada lidí dělala legraci. „Kariéra nepřináší jen věci, které vás baví, ale i ty, které vás nudí, otravují nebo kterých se bojíte,“ shrnuje s odstupem. „Jenže právě na nich závisí náš úspěch, a kdo se s nimi nepopere, má smůlu. Bavilo mě dělat klientům finanční plány, ale nejdřív jsem prostě ty klienty musel získat. A snad právě díky boji s mindráky jsem se postupně naučil sám sebe dobře prodat.“

Rozbít zlatou klec

Klientů získával tolik, že se v OVB Allfinanz postupně vypracoval až na pozici regionálního ředitele. Vydělával 1,2 milionu korun měsíčně, ale práce ho postupně přestávala těšit. S kolegou Radimem Lukešem se totiž ocitli ve „zlaté kleci“. Ve firmě se jim řada věcí nelíbila – počínaje odměňováním finančních poradců přes kompetence až třeba po nedostatek reklamy. V rigidní struktuře se jim ale nedařilo prosadit změny. V červnu 2007 proto odešli a založili vlastní finančně poradenskou společnost Partners. „Všimli jsme si, že v Německu celá generace manažerů prostě ,shnila‘. Prošli korporátní kariérou, vydělali peníze, ale rezignovali na své sny. My jsme se je naopak rozhodli uskutečnit.“

Že se jim to podařilo, věděli už za tři roky, když se jejich nová firma vyšvihla z nuly na jedničku na českém trhu. Díky skoro půl milionu klientů mají dnes více než miliardový roční obrat, 2200 poradců, stovky kanceláří a 70 poradenských a bankovních poboček Partners market. „Ještě pořád děláme chyby a nejsme tam, kde bychom být chtěli. Cílem je 200 Partners marketů pokrývajících republiku a asi 3000 profesionálních poradců,“ odmítá ale uspokojení Borkovec.

Proč trénuje Jágr?

Kromě kdysi nízkého sebevědomí Borkovec zdůrazňuje ještě jeden zásadní inspirační zdroj: dobrodružné romány Karla Maye, které prý kdysi všechny přečetl a hodně se z nich naučil. Zní to bizarně, ale prý je to logické ze dvou důvodů. Finanční trhy jsou zaprvé velké dobrodružství. Spojují peníze, právo, obchod, řízení týmu i selfmanagement. „Ale hlavně jde o hodnoty,“ vysvětluje Borkovec hlubší motivaci.

Díky úspěchu Partners vydělal Borkovec hodně peněz. Přiznává, že si chvíli užíval možnost koupit si, o čem většina lidí jen sní. Naštěstí to prý ale byla jen krátká epizoda a materiálních požitků se rychle nabažil. Přinesly mu tedy peníze aspoň to, kvůli čemu do podnikání kdysi šel – spokojenost a vědomí vlastní ceny? „Spíš ne,“ směje se. „Podnikání pro mne nikdy nebylo o penězích. Velké peníze jsou vlastně jen důkazem, co se nám povedlo vybudovat. Vytvořili jsme službu, o kterou je mezi lidmi opravdu zájem, protože zlepšuje jejich životy. Pokud mi něco přináší spokojenost, pak je to vědomí, že to funguje.“

Úspěšným a bohatým lidem byste možná chtěli položit otázku, co je nutí dále pracovat. Proč si prostě už jen neužívat? Borkovec na tu otázku odpovídá příkladem Jaromíra Jágra. Proč slavný hokejista pořád tak tvrdě trénuje? Slavnější už přece být nemůže a všechny své sportovní sny si už dávno splnil… „Kdo začne podnikat kvůli tomu, aby si mohl koupit auto a dům, zastaví se, jakmile to získá. Po splnění materiálních tužeb rezignuje na možnost jít dál a vybudovat něco opravdu velkého. Pro mě je ale důležitější možnost tvořit. Kdybych přestal podnikat, co bych dělal jiného?“

Borkovec je typickým příkladem selfmademana, který se vlastní pílí vyšvihl vzhůru ze skromných poměrů. „Potomek bohaté rodiny má startovní výhodu v lepším vzdělání a dostupnosti počátečního kapitálu. Právě proto mu ale často chybí motivace,“ říká.

Celá Borkovcova kariéra se sice točí kolem peněz, jenže o ty přece v životě nakonec nejde. „Naprosto souhlasím,“ říká spolumajitel firmy s miliardovým obratem. „Základním úkolem finančního poradce je totiž právě zajistit, aby klient o penězích nemusel přemýšlet,“ říká Borkovec.