Investičníweb.cz: Největší finanční chyby, které lidé dělají, když jim je 20, 30 a 40 let

 

Marcel Kostovski (portfoliomanažer, Investiční společnost České spořitelny)

Po dvacítce je člověk ve fázi, kdy si nemůže dovolit spořit, neboť má výrazné výdaje na studium a bydlení. První možnost spoření na penzi přichází okolo třicítky. Pokud se budeme bavit o lidech, kteří mohou a mají chuť spořit, pak největší chybou, která může nastat, je špatně nastavená investiční strategie pro správu finančních prostředků. Většina lidí v tomto věku nemá zkušenosti s investováním, přesto by měla být jejich investiční strategie vychýlena zejména směrem k rizikovým aktivům. Ve čtyřiceti letech je to v podstatě obdobné. Odklon od rizikových investic by měl nastat postupně ve věku kolem padesáti let tak, aby případná výraznější korekce, která by mohla významně znehodnotit část naspořeného kapitálu, neměla zásadní dopad.

Martin Mašát (portfoliomanažer, Partners)

Aby se člověk vyvaroval chyb, musí si uvědomit, v jaké fázi života je v daném věku a jaké jsou jeho očekávané finanční příjmy a výdaje. Jako mladý potřebuje spíše investovat do sebe a nemá asi přebytek peněz. Nicméně už v tomto věku by měl myslet na zatím ještě dalekou budoucnost a přece jen si dávat nějakou tu korunu stranou. V době okolo třiceti let se většinou věnuje zakládání rodiny, takže opět nebývá mnoho peněz nazbyt. Přesto by v odkládání na stáří měl pokračovat. Ve zralém věku pak již má většinou zabezpečenou rodinu a přebytek finančních prostředků a může se více soustředit na úspory na stáří. Jeho investiční horizont je směrem k důchodu stále kratší, proto je dobré zvýšit měsíční úložky. Vedle těchto základních faktů je zde pak nekonečně mnoho dalších možností, jako jsou například investice do nemovitosti, do vzdělání, do dětí, do koníčků a podobně, na které musí být při investování také brán ohled. Proto by bylo chybou pasovat jednotnou strategii spoření na stáří na lidi v různých fázích života a s odlišnými příjmy a výdaji.

Michal Valentík (hlavní investiční stratég ČP INVEST)

Ve věku 20 až 35 let by se lidé měli co nejvíce vzdělávat a investovat do "svého lidského kapitálu" a vybudovat si kariéru. Později pravidelně na měsíční bázi investovat do široce diverzifikovaného akciového portfolia.

Filip Král (ředitel úseku pojištění osob, Kooperativa)

Odkládají začátek spoření. Ideální je začít spořit na penzi již od prvního nástupu do práce, alespoň stokorunové částky. Úložky by se pak měly postupně zvyšovat podle zlepšující se finanční situace.

Boris Tomčiak (analytik, Colosseum)

Mladí lidé kolem dvaceti a třiceti let mají často příliš konzervativní portfolia. Pokud půjdou do důchodu až za 30 až 40 let, klidně mohou mít většinu portfolia v akciích. Případný pokles cen dokáží "vysedět". Lidé taktéž podceňují klasické životní pojištění a mylně se domnívají, že je nezbytné, zejména na konci pracovního života. Opak je pravdou, životní pojištění je vhodné zejména pro mladé lidi, kteří již mají závazky (kupříkladu dítě). Výplata životní pojistky nahrazuje mzdu, její diskontovaná současná hodnota je na začátku pracovního života největší. Také se podceňuje diverzifikace. Lidé často sázejí jen na několik vybraných titulů. Ideální portfolio by mělo být tvořeno domácími i zahraničními akciemi, nemovitostmi, dluhopisy, spořicími účty i komoditami. Poměr jednotlivých složek pak závisí na rizikovém profilu a finančních možnostech jednotlivce.

Aleš Prandstetter (investiční stratég, ČSOB Asset Management)

Neuvažování o budoucnosti a přemýšlení pouze v krátkých horizontech jsou ty největší chyby. Relativně malý peníz pravidelně odkládaný do investic dokáže pěkně narůst a ve finále zajistit spokojené stáří. Mnoho lidí také spoří pouze na účtech v bance. Je ale potřeba si uvědomit, že účty v bankách jsou primárně určeny k transakcím, nikoli ke zhodnocování, zejména ty běžné. Aby peníze skutečně nabývaly na reálné hodnotě, je nutné investovat v dlouhých časových horizontech, kde kolísavost některých investičních nástrojů, jako jsou například akcie, nehraje zásadní roli.

Igor Polanský (specialista penzijních produktů, AXA)

Většina lidí si krátce po dvacítce na důchod nespoří. Mají za to, že do důchodu je ještě daleko, nebo říkají, že se důchodu vůbec nedožijí. Pokud by si přitom ve svém věku odkládali část příjmu na důchod, vzhledem k dlouhému investičnímu horizontu by si mohli naspořit zajímavou částku. Stejnou chybu pak lidé opakují i po dosažení věku třiceti let, ovšem s tím rozdílem, že řada z nich již má rodinu, takže možnost spořit si na důchod výraznější částku je nižší. Lidé po čtyřicítce už si celkem uvědomují, že časem půjdou do penze. Dají se rozdělit na dvě skupiny s rozdílným přístupem. Ta první spoléhá na stát a státní zabezpečení v důchodu (což je chyba). Ta druhá si pak spoří i vlastní prostředky. Pohříchu však odkládaná částka obvykle není dostatečně vysoká, aby mohla být základem pro akumulaci většího kapitálu pro důchodový věk.

Petr Břicháč (ředitel Securities Trading, LBBW Bank CZ)

Období spoření bych posunul až od 30. roku věku, protože osobně neznám nikoho, kdo je schopen a ochoten si ve 25 letech dávat něco stranou na důchod. Na druhou stranu mladí lidé velmi často investují do vlastního bydlení, což je také zajímavé z pohledu zabezpečení v důchodu. Vlastní bydlení totiž výrazně snižuje náklady v důchodu, a je to navíc určitá hodnota, která se dá zpeněžit a v důchodu využít. Nejčastější chybou je, že si lidé na důchod vůbec nespoří, a když spoří, tak naprosto zbytečně převládá preference bezpečnosti investice. Chápu, že investice do akciových produktů nemusí být pro každého, i když by to třeba třicetileté investici odpovídalo nejlépe. Nicméně na trhu existují produkty, například konvertibilní dluhopisy, které vysokou volatilitu akcií tlumí, ale přitom výrazně nezaostávají za výnosy akciových trhů. Další vhodnou možností jsou fondy životního cyklu, které pracují tak, jak by se měl ideálně chovat klient.

Martin Podávka (vedoucí produktových inovací životního pojištění, Allianz)

Základní chyba není na úrovni typu investic, strategie a podobně, ale o úroveň výše. Lidé si nespoří dostatečně, nebo nespoří vůbec. Domnívají se, že důchod od státu bude zohledňovat zásluhovost. Například průměrná úložka ve 3. pilíři (DPS) je nižší než tisíc korun. I kdyby dosahovala 1 000 Kč, při 30letém horizontu naspoříte pouze 360 tisíc Kč (zjednodušený předpoklad, že zhodnocení pokrývá inflaci). Přestože by bylo reálné zhodnocení kladné (po odečtení inflace), stále se nedostanete na celkovou částku necelých 2 milionů korun, kterou je potřeba mít na důchod naspořenou. Proto je potřeba spořit částky vyšší.

Petr Gapko (hlavní ekonom GE Money Bank)

Málokdo si po dvacítce uvědomuje, že čím dříve začne se spořením na důchod, tím menší částku bude muset měsíčně odkládat. Po třicítce zase lidé obvykle pouze nastaví částku, kterou si posílají do systému penzijního připojištění, ale už nespočítají, zda tato částka odpovídá jejich požadavkům na příjem v penzi. No a čtyřicátníci nejčastěji chybují v tom, nadneseně řečeno, že do čtyřicítky nezbohatli. Další velmi častou chybou je to, že lidé nemyslí na důchodové finance obou manželů společně.

Petr Šimčák (ředitel obchodu, Pioneer Investments)

Asi největší chybou je odkládání finančního plánu na později. Vyjde to pak dráž. Vybavuje se mi geniální reklama na "nejdražší půjčku" jedné nejmenované banky, protože v investicích vidím podobné chyby.

Wüstenrot

Nejčastější chyba u uvedených věkových skupin je ta, že si lidé na penzi nespoří vůbec, neboť se domnívají, že v posledních 10 letech před důchodem si našetří dostatek. Po třicítce doporučujeme odkládat 5 až 10 % měsíčního výdělku a s věkem tyto úložky zvyšovat až na zhruba 25 %. Především od okamžiku, kdy děti dorostou, začnou si samy vydělávat a rodičům zůstává více peněz na vlastní potřeby.

ČSOB Penzijní společnost

Lidé mezi dvacátým a třicátým rokem života velmi často podceňují možnost začít se spořením na důchod. Dle poslední studie, kterou si ČSOB Penzijní společnost nechala zpracovat, si mladí lidé myslí, že se jich spoření na důchod netýká, případně se o možné produkty spoření na stáří aktivně nezajímají. Často si také neuvědomují, jaké výhody se k produktu vztahují. Klient může čerpat nejen státní příspěvek a příspěvek zaměstnavatele, ale také může využít slevy na daních. Obdobná situace je i u lidí starších čtyřiceti let. Mnoho z nich začíná řešit možnosti spoření až v pozdějším věku.

UNIQA

Obecně největší chybou je nemyslet na zadní kolečka. Dále je potřeba tvořit rezervy a investice diverzifikovat do více zdrojů. Nejvýhodnější investicí je vlastní bydlení, případně i s hypotékou splatnou v rozumném časovém horizontu (před odchodem do důchodu). Dosáhne-li člověk kariérního posunu a zvýšení příjmu, měl by navýšit i úspory, aby si dosažený standard byl v budoucnu schopen udržet. A v období, kdy děti dospějí, samy se zapojí do pracovního procesu a odstartují svůj samostatný život, by neměli rodiče jejich standard nějak výrazně vylepšovat příspěvky. Toto je dědictví minulých generací, ale není to zdravý trend. Když generace zralých rodičů nebo prarodičů přispívá na snadnější život mladým, musí současně počítat s tím, že si dobrovolně zhoršuje svoji vlastní situaci. Není pak namístě si stěžovat.

UniCredit Bank

Mladí lidé po dvacítce na důchod příliš nemyslí. Naštěstí v některých případech správu jejich financí ještě částečně suplují rodiče a vytváří jim finanční rezervu do budoucna. Po třicítce se situace zlepšuje. Lidé si začínají sjednávat životní pojištění nebo penzijní připojištění. Avšak částky, které si odkládají, jsou obvykle příliš nízké. Lidé okolo třiceti let splácejí hypoteční úvěry, bohužel řada z nich stále neví o možnosti refinancování či optimalizace úvěrů, které by jim ušetřily mnoho peněz, jež by mohli využít právě ke spoření na stáří. Po čtyřicítce mají lidé většinou otázku bydlení vyřešenou, čímž se otevírá větší prostor pro zhodnocení volných finančních prostředků. Češi jsou bohužel stále konzervativní a investování se obávají. Preferují konzervativní řešení, jakými jsou státní dluhopisy nebo spořicí účty, u kterých je rizikovost sice téměř nulová, ale výnosy jsou po odečtení inflace také až na výjimky nulové. Proto bychom doporučili, bez ohledu na věkovou kategorii, alespoň část prostředků vložit například do akcií nebo firemních dluhopisů, jejichž výnosy jsou mnohem vyšší.

Originál článku: http://www.investicniweb.cz/2014/7/2/anketa-financni-chyby/