Maminka: Mami, nemáš náhodou stovku?

Nejnovější průzkumy mezi českými rodiči přinášejí zajímavé výsledky o finanční výchově dětí. Většina rodičů se totiž před svými dětmi o penězích vůbec nebaví, což experti vnímají jako jeden z hlavních důvodů podprůměrné finanční gramotnosti. Jak je to u vás?

S penězi prý příliš neumíme zacházet ani my dospělí, neměl nás to totiž kdo a jak naučit. A také prý očekáváme, že finanční gramotnosti naučí naše děti škola. Dosud tomu tak bohužel nebylo, od září letošního roku se ale na základních školách finanční gramotnost vyučovat začala. Aby naše děti uměly správně hospodařit s penězi, měly by k tomu získat vhodné podmínky nejen teorií ve škole, ale zejména praxí z domova. Třeba tak, že budeme před dětmi o financích otevřeně mluvit. V mnoha rodinách jsou ale peníze tabu, což potvrzuje kromě průzkumu i psycholog Václav Mertin: „Setkávám se s názorem, že bychom se měli snažit děti držet co nejdéle stranou od finančních otázek. S tím nesouhlasím.
Jsem jednoznačně pro, aby se děti s funkcí a hodnotou peněz seznamovaly od nejútlejšího věku a postupně vztah k penězům kultivovaly. Děti by měly v rodině pomáhat, učit se, pracovat. O penězích by se mělo mluvit a nic z finanční situace rodiny by se před dětmi nemělo tajit.“

KAPESNÝM K FINANČNÍMU IQ

Dalším způsobem, jak děti naučit hodnotě peněz, je podle odborníků pravidelné vyplácení kapesného. To je však bohužel podle velké části rodičů zbytečné. Jenže jak jinak naučit dítě zacházet s penězi, když mu nedáme příležitost? „Naše dvojčata kapesné nepotřebují, cokoli potřebují nebo chtějí, to jim jednoduše koupíme. Ve škole mají všechno zaplacené a vozíme je s manželem autem, takže odpadá i placení jízdného,“ shrnuje devětatřicetiletá Vlasta takřka obecné vnímání kapesného v českých rodinách. Netuší, že se v podstatě dopouští dvou chyb zároveň: Zaprvé by děti kapesné dostávat měly, zadruhé by kapesné mělo být příspěvkem pro osobní potřebu dětí, a nikoli příspěvkem na jízdenky či obědy. Nejenže tím dětem pomůžete pochopit hodnotu peněz a naučíte je hospodaření s nimi, ale v neposlední řadě jim také ušetříte šok, až jednoho dne zjistí, že peníze nejsou po ruce, když si zamanou.

NIC NEDÁVAT?

Českému kapesnému byl věnován průzkum, z něhož na první pohled vzešel pozitivní výsledek: Pouze 8 % dětí nedostává kapesné. Přesto se nedá říct, že mají české děti ke správné finanční výchově příliš vhodné podmínky. Téměř celá polovina z nich totiž dostává kapesné nepravidelně, tedy jen když děti potřebují anebo když rodiče na kapesné mají. Mnozí rodiče dětem nastavili vlastní systém vyplácení a děti jsou finančně odměňovány například na základě školních výsledků či plnění domácích povinností. Podle průzkumu tak jedná téměř 40 % rodičů, stejně jako čtyřicetiletá Jana: „Naše Pája má za každou jedničku deset korun, za dvojku pět. Za trojky, čtyřky a pětky nic nedáváme, ale ani neodečítáme. V pátek si Pája vždycky sečte známky a dostane výplatu. Funguje to výborně, má motivaci k učení a učí se i zacházet s penězi.“ Jenže odborníci Janin systém příliš nechválí, argumentují totiž tím, že dětem by se za známky ani domácí práce platit nemělo. Výsledky ve škole jsou totiž osobní vizitkou žáka a domácí práce plní v rámci rodiny každý člen bez nároku na odměnu. Přes všechny výhody kapesného má však mnoho rodin potíž s jeho pravidelným vyplácením – někde se na něj zapomene (a dětem je hloupé se připomínat), někde na něj prostě není. I tak by ale pro dobro dítěte měla být stanovena alespoň symbolická částka, kterou by pravidelně dostávalo. Psycholog Jeroným Klimeš přišel s nápadem, kdy rodiče mohou dítěti vyplatit pouze půlku kapesného v reálných penězích a druhou polovinu v takzvaných „domácích“ (můžete je vytisknout či vyrobit doma). Za určitý počet „domácích peněz“ pak dítě dostane dohodnutou věc (například sluchátka, nové kolo). Dětem tento model vštípí zásady spoření a rodiče jim nemusejí každý týden vyplácet plnou částku.

ODKDY A KOLIK?

Otázka, na niž neexistuje jediná správná odpověď. Výše příspěvku totiž závisí na věku dítěte a na finančních možnostech rodiny.

Obecně se doporučuje zavést kapesné při nástupu do první třídy a částku začínat na 10–50 korunách za týden. Rodiče by při stanovování částky měli počítat s tím, že dopřejí dítěti pocit svobody – dítě si může koupit, co chce, naučí se tak s penězi zacházet. Předem je však dobré si promyslet, za co asi dítě peníze utratí. Děti na prvním stupni své kapesné většinou rády obětují limonádám a cukrovinkám, i proto je lepší vyplácet jim částku týdně, zatímco na druhém stupni je vhodnější spíše měsíční kapesné. Vlastní kapitolou jsou pak dospívající, kterým nejlépe prospěje systém vyplácení částky kapesného měsíčně včetně peněz na obědy, jízdné či telefon. Rodiče vyjde finanční částka nastejno, výchovný efekt je však úplně jiný: Dítě má závazky, kterým musí dostát, naučí se, že věci i služby mají svou cenu, a když bude myslet zodpovědně dopředu, vyplatí se mu to (například když protelefonuje víc, zbude mu méně pro vlastní potřebu, neodhlásí-li si při nemoci obědy, peníze mu propadnou…).

HURÁ NA BRIGÁDU

Od patnácti let si děti mohou přivydělávat samy a je vhodné je v tom podporovat. Chcete potomky naučit hodnotě peněz? Pošlete je na brigádu. Stejně jako to udělal Milan (42) se svým synem Martinem: „Martinovi jsme již od čtrnácti říkali, že příští rok si už bude moct sám vydělat své vlastní peníze a že od něj očekáváme, že se alespoň na několik týdnů někam na brigádu zapíše. Nakonec pekl rohlíky v místní pekárně. Kromě toho, že si vyzkoušel fyzickou práci rukama, musel i dost brzy vstávat, takže své výplaty si pak pořádně vážil. Původně plánovaný víkend s kamarády na chatě raději zrušil a peníze si uložil do banky na účet s tím, že si v průběhu roku došetří na tablet. Měli jsme z něho se ženou radost, i když pak zbytek peněz dostal k narozeninám a šetřit už prakticky nemusel.“ Zavedení vlastního účtu by Martinovi pochválili i finanční odborníci. Ti jej totiž doporučují založit starším (rozumnějším) dětem, aby získaly povědomí o opravdovém finančním trhu a naučily se používat kreditní kartu. Je však třeba děti poučit, že by se neměly dostat do dluhů, a zároveň jim vysvětlit, co jsou a jak fungují úroky a poplatky za bankovní služby. Ve chvíli, kdy dítě začne používat také internetové bankovnictví (o jeho výhodách, ale i rizicích nezapomeňte potomka rovněž poučit!), již začíná ovládat dovednosti, které se ve škole neučí, ale jež jsou skutečně potřeba. Vzpomeňte si tedy na to, až budete před dětmi vytahovat peněženku…

JAK U DĚTÍ PODPOŘIT FINANČNÍ IQ

1 Mluvte před dětmi o financích, řešte nákupy i případné finanční nedostatky. Dítě má vědět, že peníze se nerodí v bankomatu, ale rodiče na ně denně vydělávají. Společné rozhodování o větších investicích děti naučí nejen nad penězi přemýšlet, ale vnukne jim i schopnost nést zodpovědnost za svá rozhodnutí.
2 Po nástupu dětí do první třídy začněte s kapesným. Jeho útrata je čistě v kompetenci dítěte, veďte jej ale k tomu, že část peněz by se měla šetřit (motivujte ho třeba otázkou „Víš, jak to dělám já?“).
3 Částku kapesného vyplácejte pravidelně, aby s ní dítě mohlo počítat. Větším dětem plaťte po výplatě, pro ty mladší si částku na jednotlivé týdny dejte stranou. Snažte se výši kapesného stanovit tak, aby dítě dostávalo vždy o něco méně peněz, než by si přálo.
4 Mladším dětem vyplácejte částku v určený den v týdnu, starším již zařiďte bankovní účet a nastavte si trvalý příkaz – banka na rozdíl od vás nezapomene a děti se naučí zacházet s „virtuálními penězi“ i kreditní kartou.
5 Vyplácíte-li peníze na základě školních výsledků nebo domácích prací, nastavte celkovou částku tak, aby dítě pravidelně dostávalo nějaký fixní základ a pouze část byla závislá na dalších podmínkách. Dítě by se mělo s penězi učit zacházet, i když mu to ve škole zrovna nejde.
6 Se zavedením kapesného naučte dítě vést si jednoduchý přehled o výdajích a příjmech.
Na prvním stupni postačí orientační seznam, starší děti už zvládnou „osobní účetnictví“ sofistikovaněji.
7 Motivujte děti ke spoření tím, že jim například doplatíte polovinu ceny za vytoužený předmět. Můžete jim také spočítat, jak dlouho budou šetřit podle konkrétní pravidelné částky a o kolik by se čekání zkrátilo, kdyby částku zvýšily.
8 Větším dětem vyplácejte částku včetně úhrady za obědy, telefon či jízdenky. Pro vás bude tato suma ve výsledku stále stejná, ale děti tento způsob naučí zodpovědnějšímu přístupu ke svým financím.
9 Prošvihne-li dítě svůj dostupný finanční limit, nedotujte ho, ale půjčte mu potřebný obnos s tím, že vám bude určitou částku pravidelně splácet. Výchovný efekt je obrovský.

60% Čechů je přesvědčeno o tom, že finanční vzdělávání dětí a mládeže je v dnešní době nutností.

75% lidí žijících v Česku si myslí, že kapesné naučí děti hospodařit s penězi.

Váš potomek potřebuje praktické znalosti. A mezi ně finanční gramotnost určitě patří! Co naučí kapesné?

HOSPODAŘIT S PENĚZI

A dítě tak bude umět zacházet s určitým množstvím peněz (když celý obnos utratí najednou, následující dny si bude muset něco odepřít).

SPOŘIT NA HORŠÍ ČASY

Postupně se dítě učí na vytoužené věci spořit (a zde hraje důležitou roli i samotný proces čekání, toužení a těšení se, který jednak duševně obohacuje, jednak si pak dítě dané věci náležitě váží). ORIENTOVAT SE V ŽIVOTĚ Dítě se také setkává s realitou a zakouší, že za všechno je nutné zaplatit, vnímá i pozadí nákupu určité věci (skutečnost, že peníze nejsou snadno k mání, kdykoli je dítě potřebuje, apod.).

SPLÁCET SVOJE DLUHY

Pokud dítě svůj finanční limit prošvihne a přijde si k vám vypůjčit, pozná i pocit dluhu a zavazující povinnost splátky, což se mu k jeho zodpovědnému přístupu k osobnímu rozpočtu bude hodit.

naše tipy

MINI NÁKUP Dětská pokladna je určena všem malým prodavačům, nechybí zvukové efekty ani makety potravin, Eddy Toys, od 429 Kč, www.mall.cz
SLON PRO ŠTĚSTÍ A nejen pro ně, protože funguje jako pokladnička a vy s ním můžete snadněji na učit dítě spořivosti, Amadeus, 325 Kč, www.bonami.cz
NA DROBÁČKY Porcelánová kasička poskytuje snadný přístup k našetřeným penězům a zároveň krásně ozdobí třeba váš noční stolek, J-ME Loot, 224 Kč, www.naoko.cz
VÍŠ, KOLIK CO STOJÍ? Knížka je určena i pro nejmenší děti, takže můžete společným čtením podporovat finanční povědomí dětí již od útlého věku, Edika, 246 Kč, www.knihy.cpress.cz
OBCHODUJTE! Obměna známé deskové hry se pokouší o propojení elektronického světa s tím papírovým. Pro hráče od 8 let, Monopoly Deal, Shuffle, 229 Kč, www.mojedino.cz více info najdete na www.maminka.cz

Neskrývejte před dětmi rodinnou finanční situaci. Mohou se z ní opravdu hodně věcí naučit...

Klíčová není výše kapesného, ale kolik je třeba ušetřit! Ondřej Podlešák finanční poradce ze společnosti Partners Co je podle vás ve finanční výchově nejdůležitější? Zjištění, že ne všechny peníze jsou na útratu. Místo toho, abyste dětem spořili měsíčně, aniž by o tom věděly, peníze jim dejte a nechte je spořit samotné! Zajímavý model nabízí Cameron Harold: Pokud děti dostanou peníze, rozdělíme je s nimi na polovinu. Mají dvě kasičky. Jedna je na hračky, z té si můžou koupit cokoli. Druhá je na spoření. Tu každý měsíc vybereme a neseme peníze do banky. Nejdůležitější otázkou tedy není, jak vysoké kapesné dětem dávat. Jednoduše stačí děti naučit, že si peníze mají šetřit. Jak děti nejlépe naučit plánovat do budoucna? Samozřejmě tak, jak to děti mají nejradši, tedy hrou. Z mých zkušeností je vhodná třeba hra Finanční svoboda. Začínat s ní lze u dětí na druhém stupni základní školy. A ani počítačové hry nejsou jenom zlo, mohou děti také vzdělávat. Pro tuto oblast existují i další hry. Můžete ještě některé doporučit? Například dobrodružná hra Elder Scrolls V: Skyrim, fotbalový manažer PC Football Manager 2012 či hra The Sims Medieval. Alternativou k Finanční svobodě může být hra Cashflow pro děti, oproti Finanční svobodě má však nevýhodu – herní scénáře příliš neodpovídají realitě. I já jsem základy finančního vzdělávání získal stejně, u on-line hry RuneScape. Během hraní potkají děti spoustu jiných hráčů, kteří stojí při cestě a žebrají o peníze, protože je neumějí sami vydělat nebo vše prohráli v hazardu. Taková zkušenost může být do života velmi užitečná.

Maminka: Mami, nemáš náhodou stovku?

Maminka: Mami, nemáš náhodou stovku?

Maminka: Mami, nemáš náhodou stovku?

Maminka: Mami, nemáš náhodou stovku?