Rada v době průšvihů: Nesázet na jednu kartu


Není nutné být burzovní makléř, abyste si koupili každý měsíc několik akcií, poslali pár stovek nebo tisícovek do podílových fondů nebo si zaplatili pořádnou pojistku. Dlouhodobá práce při zachování chladné hlavy přinese své plody jistěji než honba za zázračným zbohatnutím. O tom, jak správně spořit a jak investovat, píše pro deník MF Dnes poradce Partners Ondřej Veselý.

Denně se na nás valí zprávy o nejprudším propadu burz za různě dlouhé období, o rekordních ztrátách té a té akcie, o panice burzovních makléřů a investorů. Ztráty jdou do ohromných částek, které jsou mimo představu lidí, kteří se o finanční trhy nestarají, ale často imimo představu těch, pro které je obchodování na burze denním chlebem. Tyto zprávy se dají shrnout do slova nejistota. Ani nejlepší ekonomové si dnes nevědí rady. Před krizí, která vypukla v roce 2008, se dalo na některé věci aspoň trochu spolehnout. Tak například akciové indexy v delším horizontu téměř neustále rostly. Pokud jste vložili prostředky do akcií (nebo akciových fondů), po několika letech jste pravděpodobně dosáhli určitého zisku. Dnes to ale vypadá, že ani v desetiletém horizontu akcie vzrůst nemusí - jedna z hlavních finančních jistot se úplně rozpadla.

Doba tedy investicím a spoření příliš nepřeje, není však možné na ně rezignovat. Podívejme se na zmíněné celosvětové problémy očima člověka, který chodí do zaměstnání, dostává plat, živí rodinu, chce si odložit něco na stáří, naspořit dětem a za pár let si koupit auto. Takového člověka pád akcií Bank of America o 20 procent může zamrzet, ale špatné spaní z toho mít nebude. Daleko víc ho zajímá, že možná přijde o stravenky, že zaplatí u doktora více, než byl zvyklý, že mu DPH brzy zdraží nakupování. Slyší o nutnosti postarat se o svůj důchod, tedy o věci ještě před pár lety naprosto neslýchané. Takový člověk se najednou rozkoukává a začíná se zajímat, jak peníze uspořit a jak se o ně postarat. A jak o ně, když už těch několik desítek let spoří, nepřijít.

První doporučení v této situaci? Zapomeňme na chvíli na všechny ty špatné zprávy. Jako by prostě neexistovaly. Dalším krokem je stanovit si jasné finanční a životní priority a cíle: v oblasti bydlení, investic nebo úspor. Jaké tedy mám priority? Zaprvé, neztrácet peníze zbytečně. Výdělek jde nejprve na bankovní účet, je tedy třeba najít pro něj ten nejlevnější. Banky již umějí takzvanou mobilitu účtu, změnit banku je tedy formalita. Je dobré se zeptat: Využívám už nějaký finanční produkt? Vím vůbec, na co si to platím? Provětrám staré šanony. Dále si musím určit rizika, která mě nebo mou rodinu mohou finančně ohrozit. Jde především o ztrátu příjmu. Přijdu-li o příjem, musím mít finanční rezervu, která mi dovolí získat čas pro hledání příjmu nového. Přijdu-li o příjem v důsledku nemoci nebo úrazu a nemámli někde schovanou ohromnou rezervu peněz, je nutné mít takovou pojistku (životní, úrazovou), která mi umožní zachovat si alespoň trochu vyšší příjem, než umožňuje nemocenská nebo invalidní penze. Zemřu-li, musí pojistka ochránit mou rodinu, měla by tedy stačit na uhrazení případných dluhů, ideálně by měla pomoci rodině v nové životní situaci. To je základ. Bydlíme, máme rezervu a víme, že nás úraz nebo nemoc nepřivedou okamžitě do existenčních potíží.

Zázrak? S tím nepočítejte

Všimněme si, že tato opatření naprosto nesouvisejí s rostoucí cenou zlata nebo pádem titulu ECM na pražské burze. Pokud si něco nemohu koupit z výplaty, protože je to příliš drahé nebo protože mám malý příjem, přichází na řadu spoření. Obecně, na bankovním (spořicím) účtu stojí za to ponechat opravdu jen pohotovostní rezervu, řekněme tří- až čtyřnásobek měsíčního příjmu. Pokud rezervu máte vytvořenou, nechte ostatní volné peníze pracovat pro vás. Protože v bance peníze reálně ztrácejí kupní sílu a každý rok si za stejnou částku koupíte o dvě až tři procenta méně věcí, je naším cílem najít takový spořicí nástroj, který přinese dvě, tři nebo více procent zisku, abychom si každý rok mohli koupit stejně (nebo ideálně více) věcí. Čím kratší dobu chcete spořit, tím konzervativněji (termínované vklady, stavební spoření), naopak v dlouhodobém horizontu si lze dovolit i investici do dynamických podílových fondů nebo do akcií. Spoříte-li na penzi, nemusíte se vůbec ohlížet na státní důchod. Budete-li chtít do penze odejít dříve, je to jen na vás. Využijte penzijní připojištění, ale nic nezkazíte, když do svých třiceti až čtyřiceti let bude váš měsíční příspěvek jen 100-300 korun. Soustřeďte se na spořicí programy investičních společností s vyšším předpokládaným výnosem. U nich, na rozdíl od penzijního připojištění, nemusíte platit daň z výnosu.

Je dobré mít portfolio dostatečně diverzifikované. Vsadit na jeden konkrétní podílový fond nebo akciový titul je riskantní. Lepší je ukládat pravidelně menší částky dlouhodobě než vyšší obnos jednorázově. Zlato je výborný dlouhodobý uchovatel hodnoty, avšak poměrně riskantní investice. Jeho cena prudce stoupá právě kvůli současnému chaosu. Zmateni jsou lidé na celém světě a zlato je pevný kov, který se nevypaří. Příliv peněz do zlata ještě pravděpodobně nějakou dobu potrvá, otázka je, kdy přijde zlom. Pokud se o něčem píše i v novinách, přišli jste obvykle s křížkem po funuse.

Není nutné být burzovní makléř, abyste si koupili každý měsíc několik akcií, poslali pár stovek nebo tisícovek do podílových fondů nebo si zaplatili pořádnou pojistku. Pokud celý svět zkrachuje, není možnost, abyste to na vlastní kůži nepocítili. Pokud ale svět nezkrachuje, máte možnost i za několik desítek let využívat plody svého rozhodnutí. Zázračný způsob zbohatnutí asi existuje, ale zázračný je právě proto, že je vzácný. Dlouhodobá práce při zachování chladné hlavy přinese své plody jistěji.

(Autor: Ondřej Veselý; článek byl publikován 12.8. v MF Dnes)