Ondřej Bílek: Přišel, viděl a uspěl

Ondřej Bílek, Director finančněporadenské firmy Partners, škole nikdy moc nedal. Řekněme, že se ne tak docela ztotožňoval s mnohdy samozvanými autoritami. Svou neobyčejnou energii se místo toho rozhodl věnovat sportu.

Když se Ondřej pro něco nadchnul, byl schopný to dělat na 120 procent. V 18 letech měl v kapse profesionální smlouvu, účastnil se série světových pohárů, kde měl možnost poměřit síly s ikonami světové cyklistiky Lancem Armstrongem či Janem Ullrichem. Závratně rychlé starty jsou však často zrádné. Ondřeje potkalo zranění achilovek, navíc chronické. Doslova ze dne na den skončila jeho dráha profesionálního sportovce a Ondřej najednou začal řešit, jak dál naložit se svým životem.

Podnikatelem bez kapitálu

Duše podnikatele se začala projevovat již brzy po dokončení střední školy. Věděl, že pokud se jednou chce mít dobře, musí jít vstříc příležitostem a sám si je i vytvářet.  Brzy po prvních pokusech s podnikáním zjistil, že mu k tomu chybí dostatečný kapitál. S urputností sobě vlastní hledal další možnosti. Všude, kde se něco dělo, tam byl, nechtěl si nechat utéct jedinou šanci. Až v roce 2007 narazil na finanční poradce z Partners. Hozenou rukavici chytil. Řekl si, že to zkusí a uvidí. Od začátku ho zaujalo, že na rozdíl od předchozích zkušeností, kde bylo potřeba vynaložit obrovské úsilí s velmi dlouhodobou návratností, v Partners si byl schopen vydělat slušné peníze už po prvních třech měsících. „V té chvíli jsem si uvědomil, že takové peníze nemá nikdo v mém okolí, natož ve dvaadvaceti letech. Získal jsem potřebné sebevědomí na to, abych o tom říkal lidem dál. Tak byly založeny základy mé firmy,“ vzpomíná Ondřej.

Z nesmělého cyklisty sebevědomým podnikatelem

„Když jsem začínal, byl jsem cyklista, který neuměl nic. Nevěděl jsem nic o finančním trhu, neuměl jsem mluvit před lidmi. Když mě postavili před první týmy, které jsem měl školit, klepal jsem se jako ratlík. O pár let později a já nemám problém hovořit k dvěma stovkám lidí v sále. V tom vidím obrovský pokrok,“ říká dnes devětadvacetiletý Ondřej Bílek, který si jako podnikatel osvojil techniky mezilidské komunikace od vyjednávání s obchodními partnery po přesvědčovací umění, které občas využije i doma. „Tam se ale s těmi technikami musí opatrně,“ směje se ředitel.

Ondřej si nikdy nenechal vzít představu návratu k vrcholovému sportu. „Na stagnaci v podnikání nevěřím. Buď jdu nahoru, nebo dolů. Jedno z mých hesel je, že pokud chcete, aby firma rostla, musíte hledat následovníky, pokud má expandovat, musíte hledat správné lídry. Hodí se to pro ty, kteří chtějí něco dokázat, zatlačí na sebe a nepotřebují kopat do zadku. Uspějí ti, kteří vědí, že musí trénovat, aby vyhráli závody,“ říká Ondřej a dodává: „Chci se dostat do fáze, kdy fungování firmy nebude závislé na mé aktivitě. To je moje největší motivace, To, že jednoho dopoledne budu moci sednout na kolo a objet Jizerky a vědět, že firma běží a funguje i beze mé přítomnosti. Cíl už se blíží.“

Ondřej Bílek